Stévie patří mezi nízkokalorická a navíc přírodní sladidla. Ale musíme dávat pozor, protože na trhu se vyskytuje spousta výrobků-pouze s přídavkem stévie nebo na bázi steviových glykosidů, nebo sladidlo stévie a po přečtení zjistíme, že obsahuje hlavně fruktózu a velmi malé množství stévie, i když je po ní nazván celý produkt. Důležité je číst složení a kvalitu výrobku lze poznat i podle ceny, příliš levné výrobky jsou podezřelé.
Stévie pochází z Paraguaje a Brazílie, kde už místní domorodci sladili jejími listy.
Pro naše tělo je nestravitelná, takže vychází z těla ven, aniž by měla vliv na krevní cukr nebo by navyšovala náš kalorický příjem.
Sladivost je 300x vyšší než v případě cukru. Zdrojem vysoké sladivosti jsou glykosidy = steviosidy, které se nachází v listech.
Je vhodná pro lidi trpící fenylketonurií. Stévii mohou konzumovat i diabetici.
Nejen, že nezpůsobuje zubní kaz, ale pravidelná konzumace snižuje množství bakterií v ústech a zachovává mineralizaci zubů. Údajně snižuje chuť na tabák i alkohol.
Pozitivně ovlivňuje celkovou glykémii v lidském organismu.
Stévie se běžně používá v některých zemích Jižní Ameriky a Asie (nejčastěji v podobě drcených lístků popř. extraktů), v Japonsku je dokonce nejpopulárnějším nekalorickým sladidlem, jejíž tržní objem se pohybuje kolem 40 %. V zemích Evropské unie byla povolena (po dlouhých diskuzích a problémech) až v roce 2012. (1)
(1) Jídlo jako jed, jídlo jako lék, kolektiv autorů, Readers digest, 1996